Malířka květin

Akademická malířka Anna Boudová Suchardová, milovala květiny. Vytvářela něžné malby květin akvarelem, olejem i pastelem. A protože byla zároveň i textilní výtvarnicí a keramičkou, využívala květinové vzory také pro vytváření uměleckých předmětů.

Zaujala mě svými barevnými ilustracemi v Mathioliho herbáři a tak jsem se chtěla dozvědět o ní více. Hned na začátku svého hledání jsou objevila strohou poznámku: „Je známá jako matka Cyrila Boudy“. Jenom to? Proč? To mi vážně vrtalo hlavou.

Říjen je měsíc jejího narození a tak jsem hledala další informace, aby mohlo vzniknout tohle povídání. Teprve tehdy, když jsem začala sbírat materiály o životě Anny Boudové, uvědomila jsem si, jak pro ženy umělkyně bylo v její době obtížné prosadit se.

Anna se narodila 23. října 1870 v Podkrkonoší v Nové Pace, v oblasti červeně zbarvené půdy, vzácných  achátů a jiných drahokamů, v krajině plné nádherných barev i linií. Spolu se svými sourozenci Stanislavem, Bohuslavem, Vojtěchem a Miroslavou vyrůstala v umělecké rodině Antonína Suchardy mladšího. Anna se učila od svého táty, dědy, talentované maminky i sourozenců.

Bratři Stanislav a Vojtěch se stali významnými sochaři. Stanislav, který byl žákem J. V. Myslbeka, vytvořil například známý pražský pomník Františka Palackého. Za svou tvorbu získal řád Františka Josefa. Vojtěch založil se svou manželkou divadlo Říše loutek. A nejen to. Jeho práci denně obdivují lidé například při pohledu na sochy apoštolů Staroměstského orloje.

Tvorbu Anniných bratrů značně omezila první světová válka, její vlastní uměleckou dráhu omezovalo to, že byla žena. Vážně. Žila v době, kdy ženy teprve postupně a pozvolna začaly vstupovat do veřejného života. Hlavním úkolem žen byla práce.¹ Umělecky tvořit, to byla výsada mužů.

V této době byly ženy vnímány spíše jako inspirace pro tvorbu mužů, jak v malířství, tak třeba i v poezii. Ve své vlastní tvorbě se mohly zdokonalovat jen na soukromých školách nebo v zahraničí. Navštěvovat Akademii výtvarných umění? O tom se jim mohlo jen zdát.

Až v roce 1913 dostaly ženy stejné podmínky jako měli muži. A protože přišla 1. světová válka, trvalo to ještě dalších  pět let, než mohl 13. listopadu 1918 rektor Akademie Max Švabinský prohlásit, že se profesorský sbor akademie umění milerád ujal této záležitost a jednohlasně se usnesl, aby bylo oprávněným nárokům českých žen plně vyhověno.²

Byl to pokrok. Anně bylo v té době už 48 let a jistě se z té změny radovala. Jako žena umělkyně ve svém životě mnohokrát zažila, co to je ponižování a diskriminace. Když jako mladá umělkyně začala vystavovat, vyvolalo to nejenom zájem, ale i otázky typu: „Může vůbec žena dosahovat stejných uměleckých výsledků jako muž?“

Je pravda, že jsme vystudované ženy-umělkyně měli už na konci 19. století měli. Jednou z nich byla Zdenka Braunerová. Vystudovala v Paříži a tam také tvořila a vystavovala. U nás byla ale, žel, uznávaná jen jako dcera advokáta a poslance říšské rady, která si, mimochodem, ráda maluje.³

V cizině bylo žen malířek více. Studovaly, tvořily, vystavovaly. Ale  naši národně zaměření umělci se k „cizí“ tvorbě stavěli spíše kriticky.

Anně jistě pomohlo, že vyšla ze známé a vlivné umělecké rodiny. Svůj talent a píli postavila na základech tradice svého rodu.

Začala, jak to bylo pro ženy tenkrát obvyklé: Nejprve malovala a tvořila doma, potom navštěvovala Zeichenschule zu Prag, ženský výrobní spolek, kde se učila ruční práce. Pak přešla na Kreslířskou a malířskou školu pro dámy při Uměleckoprůmyslové škole. Ale pokračovala pro tehdejší dobu neobvyklým způsobem: Ve třídě prof. Jakuba Schikanedera, kde se jako první žena specializovala na malbu květin.⁴

Tak jako mnozí její další spolužáci, stala se Anna členkou Spolku výtvarných umělců Mánes, který zpočátku sdružoval mladé a ještě neznámé posluchače Akademie výtvarných umění a Umělecko-průmyslové školy na podkladě jejich přátelských vztahů. Později tento spolek převzal ve výtvarném umění vůdčí postavení Umělecké besedy. Několik let byl předsedou Spolku i bratr Stanislav.

Od žen umělkyň se vyžadovalo, aby vystavovaly společně s muži. Vystavovat samostatně bylo vnímáno jako rebelie a nemístné zavádění cizích zvyků a vzbuzovalo silnou kritiku. Zároveň ale ženy, které podle zvyklostí s muži vystavovaly, byly ponižovány a jejich dílo bylo vedle prací mužských kolegů znehodnocováno komentáři jako „ženská práce“ nebo „ruční práce“.⁶ Annin obraz byl v katalogu výstavy výtvarných umělců v Obecním domě zmíněn dokonce jako „umělecký průmysl“.⁵

A ještě jedna věc dělala dráhu žen-umělkyň obtížnou. Bylo to rozhodování: „Mít vlastní rodinu nebo se věnovat umění?“ Mnohé z žen si zvolily umění a proto, aby mohly tvořit, se nevdaly a neměly děti. Nebylo to v té době nic výjimečného – i od žen učitelek se často požadoval celibát.

Anna se rozhodla pro rodinu. Vdala se brzy po ukončení svých studií. Přípravy na její svatbu byly velkolepé. V roce 1896 byl pro její svatbu postaven v Nové Pace nádherný dům.⁷ Na jeho výzdobě se podíleli všichni členové rodiny, včetně Anny. Svým uměním přispěl i Mikoláš Aleš, který byl pozván na svatbu jako svědek.⁸

A koho si vlastně Anna vzala? Jejím manželem se stal profesor kreslení na kladenském gymnáziu Alois Bouda.

Přestože měla Anna svou rodinu, manžela a dva syny, našla sílu věnovat se i nadále umělecké tvorbě. Malovala květiny, navrhovala pohlednice a dekorativní výzdobu časopisů, ilustrovala Mathioliho herbář, byla autorkou knihy Květina dekorativní v umění národním, kreslila pro časopisy dekorativní květinové linky.

Vytvářela také keramiku. Kolem roku 1900 patřila k našim nejvýznamnějším tvůrcům užitého umění. Vystavovala i na Světové výstavě v Paříži⁹ a byla jedním z umělců, kteří v roce 1908 tvořili výzdobu Wilsonova nádraží.

Je to obdivuhodné, co všechno Anna v životě dokázala.

Na začátku mého hledání mi strohá poznámka „Anna Boudová Suchardová, matka Cyrila Boudy“ připadala degradující, teď pro mě získala nový význam: Přestože byla Anna umělkyní, vdala se a stala matkou synů, kterým předala své hodnoty. Naučila je vnímat krásy přírody a tvořit. I když jí doba nepřála, tvořit nepřestala.

Co vám brání v tom, abyste tvořili, malovali květiny sobě i druhým pro radost?

1. Anna Suchardová-Boudová, Herbář doktora Petra Ondřeje Mathiola, 1929

2. Anna Suchardová-Boudová, Květinové zátiší, asi 1910–1925. Soukromá sbírka

3. Anna Suchardová-Boudová, Studie větévek listů vavřínu, 1889–1890. Archiv OUS PNP, inv. č. IK 6776

4. Anna Suchardová-Boudová, Panely s květinovým dekorem, 1894–1896, Zemská banka v Praze

5. Anna Suchardová-Boudová, Dvojice slunečnic, 1895–1896, Praha – Bubeneč čp. 151/15

6. Anna Suchardová-Boudová, Váza s motivem narcisů, asi 1900. Archiv UPM, inv. č. 20172/13
7. Rodinné foto Boudových, asi 1913. Městské Muzeum v Nové Pace

Pokud vás článek zaujal, dejte mu svůj lajk, sdílejte ho dále a připojte se do naší facebookové skupiny Malujeme květiny akvarelem. 

Zdroje obrázků:

V náhledu vlastní foto

Obrázky v texti čerpány z ŠVABÍKOVÁ, Anna. ANNA SUCHARDOVÁ-BOUDOVÁ (1870-1940). Olomouc, 2017. bakalářská práce (Bc.). UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI. Filozofická fakulta

Zdroje informací:

¹KŘÁPKOVÁ, Petra. Role umění na přelomu 19. a 20. století pohledem Renáty Tyršové a Zdenky Braunerové [online]. Brno, 2011 [cit. 2018-10-15]. Dostupné z: <https://is.muni.cz/th/ocf5w/>. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Aleš Filip.

²Švabinský, M. Ženy do akademie umění. In Ženský svět XXII, 1918, s. 319. In Palkosková, Lucie. „Viděno ženskýma očima“. Moderní výtvarná a bytová kultura a životní styl na stránkách časopisů Ženský svět (1916-1930) a Eva (1928-1943). Pardubice, 2012. bakalářská práce (Bc.). Univerzita Pardubice. Fakulta filozofická. Str. 15.

³KŘÁPKOVÁ, Petra. Role umění na přelomu 19. a 20. století pohledem Renáty Tyršové a Zdenky Braunerové [online]. Brno, 2011 [cit. 2018-10-15]. Dostupné z: <https://is.muni.cz/th/ocf5w/>. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Aleš Filip. Str. 13.

⁴https://jicinsky.denik.cz/kultura_region/jicin-anna-suchardova-boudova-znama-malirka-a-ilustratorka-20120316.html

⁵KŘÁPKOVÁ, Petra. Role umění na přelomu 19. a 20. století pohledem Renáty Tyršové a Zdenky Braunerové [online]. Brno, 2011 [cit. 2018-10-15]. Dostupné z: <https://is.muni.cz/th/ocf5w/>. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Aleš Filip. Str. 24.

⁶Palkosková, Lucie. „Viděno ženskýma očima“. Moderní výtvarná a bytová kultura a životní styl na stránkách časopisů Ženský svět (1916-1930) a Eva (1928-1943). Pardubice, 2012. bakalářská práce (Bc.). Univerzita Pardubice. Fakulta filozofická.

⁷Nová Paka, 1931, s. 345. 28. Reindlová, Daniela. Nová Paka a spiritismus v období první republiky. Pardubice, 2014. bakalářská práce (Bc.). Univerzita Pardubice. Fakulta filozofická.

⁸https://cs.wikipedia.org/wiki/Nov%C3%A1_Paka#Suchardové

⁹https://cs.wikipedia.org/wiki/Anna_Boudov%C3%A1_Suchardov%C3%A1