Na křídlech motýlů

8.9. 20200

Kdo by neměl rád zářijovou Kroměříž? Zvláště když připomíná narození jednoho z významných českých umělců…

V září už není město tak rušné jako o prázdninách, ale zahrady jsou ještě plné květů, slunce prosvítá postupně se barvícím listím, květy je vyzdobené i náměstí s krásnými budovami, i Arcibiskupský palác.

V obrazárně Arcibiskupského paláce se může člověk potkat s takovými mistry, jako byl třeba Tizian, Paolo Veronese, Anton van Dyk, Lucas Cranach nebo Pieter Bruegel. Jestli milujete krásu zahrad i umění, určitě si tady zajeďte.

A kroměřížská zákoutí si člověk zamiluje hned při prvním setkání – zvláště ta v barokní Podzámecké a pozdně renezanční Květné zahradě.

Když nohy rozbolí, ráda si sednu na lavičku třeba na zahradě areálu tzv. Octárny, bývalého františkánského kláštera, kde strávil své dětství jeden z našich nejznámějších umělců 20. století – Max Švabinský. Mohu se tam kochat pohledem na jeho čtyři lunety, co byly původně určené pro výzdobu Národního divadla.

Maxmilian Theodor Jan Švabinský se narodil v Kroměříži 17. září 1873. Jeho maminkou byla mladičká slečna Marie, která se s malým Maxem po jeho narození odstěhovala právě do těchto míst. Téměř deset let pak nemohla pro neutuchající pomluvy, které se v malém městečku šířily, ani vycházet z domu.

Max byl pilný a zároveň i velmi talentovaný. O jeho výtvarném talentu se nepochybovalo už od chvíle, kdy jako malý chlapec začal vystavovvat své první obrázky za výlohou místní lékárny, aby jejich prodejem mohl zlepšit fianční situaci rodiny. O dalších dvanáct let později byl přijat na Akademii výtvarných umění k učiteli Maxi Pirnerovi.

A co je pro mě důležité? Max Švabinský miloval přírodu. Jako motto knihy Motýlí čas, napsal slova: “Přírodu obdivuj vždy a všudy!” a další jeho citát to doplňuje: “Obdivovat přírodu vždy a všude jest žití.” Ano, příroda je pro umělce stálým zdrojem inspirace.

V dětství jsem sbírala poštovní známky a ty s motivy přírody jsem si zvláště hýčkala. Ráda jsem si prohlížela zvláště Švabinského známky motýlů, kteří seděli na rozkvetlých květech nebo poletovali nad nimi. Později jsem si zamilovala i jeho grafické listy, zvláště ty s květinovými motivy. Jemnost, pečlivost, přesnost, smysl pro detaily.

Květiny, které tak miluji, můžeme najít i v pozadí některých jeho velkých obrazů a hlavně v souvislosti s portréty motýlů, těch skvostů, které přelétají k z jednoho květu na druhý.

I přes skandály a pomluvy, které provázely jeho další život, zanechal Max Švabinský dílo, které nemá obdoby. Maloval olejem, ale i akvarelovými barvami, kreslil tužkou, tuší, rudkou, křídou i uhlem… Známé jsou i jeho lepty, dřevoryty, návrhy na vitráže nebo třeba gobelíny a do světa se jeho dílo rozletělo také na motýlích křídlech poštovních známek.