Poezie absolutního realismu, 1. část

Také máte doma složku s různými zajímavými výstřižky? Ta moje se mnou putuje z místa na místo podle toho, kam se zrovna stěhuji. Rozhodla jsem se, že složku proberu, naposledy prohlédnu a rozloučím se s ní. Dnes, v době internetu, přece nemá smysl schovávat si výstřižky ze starých časopisů.

Po chvíli jsem ale zjistila, že to smysl má.

Našla jsem tam totiž listy, které jsem si před mnoha lety vystřihla z časopisu Květy. Jsou na nich kresby a malby pana Františka Severy a povídání o něm. Článek se jmenuje „Poezie absolutního realismu“ a ilustrace, které ho doprovázejí opravdu poetické jsou.

Znovu po letech jsem se nadšeně začetla do povídání o tomto skvělém malíři. Článek tenkrát napsal Pavel Chobotský, datum vydání jsem si na výstřižek  nepoznačila.

Ráda se s vámi o jeho obsah tady na blogu podělím. Povídání z časopisu Květy jsem doplnila vlastními poznámkami a také dalšími poznámkami ze života Františka Severy.

Stránky z časopisu Květy jsou už dnes trochu omšelé, přesto ale obrázky barevných květin, motýlů a brouků neztratily svou krásu a vyvolávají ve mě stejné emoce jako před lety. Vystřihla jsem si je tenkrát s touhou umět také tak kreslit a malovat.

Ta má touha přetrvává až do dnešní doby. Malování květin má svůj zvláštní význam v mém životě, přestože dnes může člověk mrknout na počítač a v galerii obrázků si najde fotografii libovolné rostliny, jakéhokoli kvítku. Malování realistických obrázků květin a rostlin vůbec má pro mě smysl. Když si je prohlížím a pak maluji, nestačím žasnout nad jejich krásou a také se tak s nimi blíže seznamuji.

Nedávno jsem slyšela několik hlasů, že absolutní realismus, to není žádné umění. Botanická malba i kresba jsou ve světě stále považovány za umění. Představují pomíjející nádheru květin zachycenou liniemi a barvami. Je to spojením dokonalé přesnosti se smyslem pro krásu.

Přesně takové jsou akvarely Františka Severy, který je dodnes světově  uznávaným botanickým ilustrátorem. Má svou stálou expozici v americkém Pittsburghu v proslulém Hunt Institute for Botanical Documentation. Je tam veden jako jeden devadesáti nejvýznamnějších světových ilustrátorů od 15. století.¹ František Severa se účastnil řady výstav a získal různá ocenění.

Kromě květin maloval František Severa precizně i brouky a motýly.  Jak to, že je u nás malířem takřka neznámým, když mezinárodně se stal nejúspěšnějším vědeckým ilustrátorem druhé poloviny 20. století a svými obrázky přírody zcela vybočil z průměru?

Možná neznáte jeho jméno, ale s jeho obrázky jste se mohli setkat v některém z šesti miliónů výtisků knih, které ilustroval:  Jsou to například Léčivé rostliny autora Miloše Richtera (1971) nebo např. Rubcova Zelená lékárna (1985).

Spolu s mou oblíbenou malířkou Jiřinou Kaplickou ilustroval i knihu ruského autora Zelení ježci (1989), kterou jsem si ráda četla a prohlížela, když jsem pěstovala kaktusy.

František Severa vytvořil také ilustrace pro Atlas léčivých rostlin a Kapesní atlas léčivých rostlin autorů Jiráska a Starého (1986) a pro mnoho dalších knih. Většina z nich vyšla v cizích jazycích, kterých bylo celkem sedmnáct a díky nim se Severovy ilustrace mohly rozšířit do celého světa.

A možná vás osobně také ovlivňovala tvorba pana Severy a jeho láska k přírodě, která byla cítit z jeho naučných obrazů ve školních třídách.  Patřili jste k té generaci dětí, pro kterou obrazy tvořil?

František Severa se narodil se 10. ledna 1924 v Metánově u Kamenice nad Lipou a zemřel v roce 2005 v Praze. 21. září si můžeme připomenout výročí jeho úmrtí. A proto o něm píšu právě v září.

Jaký měl František Severa vztah ke svému kraji a k přírodě? Kdy a jak začal malovat? Kdo ho v tom podporoval?

Jestli vás zajímají odpovědi na tyto otázky, podívejte se do dalšího povídání.